Jeden z mála lidí, který ještě dokážu vystát, se odstěhoval na půl roku do Berlína. Ze začátku to byla dost zoufalá situace a vypadalo to, že začnu krmit holuby v parku, abych se necítila tak osamělá. Nakonec jsem to ale zvládla, a tak chci i z téhle opruz story vytřískat co nejvíc. Poprosila jsem tedy svoji kamarádku Báru, aby vám každý měsíc přinášela postřehy z Berlína. Užijte si první díl, tentokrát o berlínské dopravě.



TEXT VYTVOŘILA BARBORA BARÁKOVÁ

Já jsem jednorožce ze začátku vůbec neměla ráda. Hannah si myslí, že se přeceňují a že by se měla věnovat větší pozornost pegasům, kteří mají kromě rohu taky křídla, a to je beze sporu něco navíc, takže lepší. Charlie ale dokazuje, že ne všichni jednorožci musí být příslovečně krásní a hodní, a to je důvod, proč je začít milovat.

Podívejte se. Já vím, že nejsem metalistka a vlastně o tomhle hudebním stylu nemám tzv. ani páru, ale říkám si, že když už spím s černým povlečením a pohřební svíčkou u hlavy, když už mám černej lak na nehty a zažila jsem svoji první metlošskou didžinu v klubu Brooklyn, můžu na tohle téma říct pár slov.

Můj kamarád Martin dělá se svým kamarádem Danem parties, Education parties. Bibia sice vůbec neznám, ale stejně tak jsem neznala Mount Kimbie. Ale už je znám - jo a moc se mi to líbilo. To je asi pointa každé Education Party, řekla bych.

Tak trochu je tohle reakce na předešlý Hannažin post. Ano, je pravda, že obchodní dům Krize jsem neznala (a kdo mě zná se určitě podiví), ale co je to KRIZE vím určitě minimálně stejně dobře jako Hannah.
Situaci bych popsala takhle: